ÚDRŽBA A REKONSTRUKCE HISTORICKÝCH FASÁD

Fasáda (z francouzského slova face tvář, líc) čili průčelí je vnější strana stavby, její finální úprava. Většinou je osazena okny a vchody a doplněna architektonickými prvky, například (římsou, pilastrem, lisénou).

V architektuře bývá průčelí většinou nejdůležitější částí objektu z pohledu jejího designu, protože celé stavbě udává tón.

Mnohé fasády mají historickou hodnotu a jsou památkově chráněné jako kulturní památky.

Předpokladem správně provedené obnovy historické fasády je především vyhodnocení její historické hodnoty a dále správně vybraný postup její obnovy a použití kompatibilních materiálů a zachování předepsaných technologických postupů.

Základ novodobé památkové péče je respekt k cennému historickému originálu a k hodnotě jeho stáří. Zachování přeživších historických staveb, prvků a povrchů je nejdůležitějším úkolem památkové péče.

V případě historických fasád se tak jedná nejen o zachování dochovaných historických výplní otvorů, ale zároveň také o historické fasády, dochované dobové úpravy povrchů, dobové úpravy kamenného povrchu, kamenosochařských prvků na stavbách a architektonických plastik.

Není možné odstranit starodávné omítky jen z důvodu, že jejich technický stav je špatný, povrch je křivý a nesplňuje soudobé normy pro nové stavby. A nejde pouze o omítky zkrášlené např. grafity či štuky..

I obyčejná fasádní omítka překrytá spoustou vrstev vápenného nánosu si zaslouží její dochování jako dobový odkaz pro budoucí pokolení.

Fasáda je vnější stranou všech budov, ukazuje estetický pohled stavby a většinou okamžitě naznačuje časy jejího vzniku, její funkčnost, důležitost pro dannou i současnou dobu. Fasádu vytváří skupina architektonických členů, kteří vytváří sladěný celek.

Hlavní prvek fasády je většinou obvodové zdivo objektu. Další členové fasády jsou tektonické architektonické prvky, dělící hlavní část fasády postavené z kamene, terakoty, štuku či omítky, mimo jiné také okenní a dveřní dáry i s jejich výplní, okenice, oplechované římsy, okenní parapety, okapové svody a také různé konzoly, úchyty a kotvy okapů a hromosvodů.

Pokud je primární část fasády postavena z kamenných bloků a profilovaných architektonických členů vystavěných do potřebné formy s minimálními mezerami nebo poskládána z pálených cihel s upraveným lícem spár bez druhé vrstvy, mlvíme o lícovém zdivu a režné fasádě.

Když vnější stavnu obvodového zdiva představuje omítka, mluvíme o omítané fasádě.

Všechny fasády trpí bežným stárnutím a měli by být soustavně opečovávány.. Délka životnosti fasády může být velmi ovlivněna a zkrácena především nadměrným zvlhčením zdiva či jinými důvody.

Z toho důvodu nedílným prvkem příprav všech zásahů do fasády musí být zajištění stavebně technického průzkumu, který prozkoumá:

• složení všech jednotlivých vrstev fasády

• míra a důvody danného poškození na exponovaných místech fasády

• vlhkostní stav a případnou salinitu objektů

• dobovou nebo původní vnější úpravu a barevnost

Šetření materiálového složení dílčích vrstev fasády ukazuje materiálovou skladbu, stabilita a status zdiva, u ložné malty a omítky, složení, druh pojiva, typ a zrnitost výplně a jiné příměsi.

Šetření objemu a důvodů škod dílčích sektorů fasády ukazuje míru a důvody pokažení zdiva, omítek, štukových okrasných elementů a jejich nátěrů.

Výzkum historické či prvotní fasádní úpravy a barevnosti zkoumá dílčí dochované dobové vrstvy omítek a povrchových úprav včetně jejich barevností.

Teprve podle výsledků výše popsaných zjištění můžeme přichystat správný koncept na obnovu historické fasády. Prvkem tohoto konceptu musí být zároveň zhodnocení důvodů, které zapřičinili poškození fasády a plánovaný postup na jejich odstranění nebo zlepšení stavu. Bez likvidace nalezených důvodů narušení fasády by její rekonstrukce byla téměř k ničemu.

Důvody narušení fasád jsou:

• vysoká relativní vlhkost

• vodou rozpustné soli ve zdivu a omítkách

• biologické organizmy(plísně, mechy atd.)

Původem zvýšené vlhkosti omítky a tedy i fasády může být:

• zatékání vody stavebními nedostatky

• dešťová voda tlačená větrem a tekoucí po svislých objektech

• odstřikování dešťové vody od vodorovných konstrukcí

• vzlínání vody z napadaného tajícího sněhu

• voda unikajíci ze zanesených nebo jinak narušených okapních systémů

• půdní vlhkost vzlínající z půdy do základů a zdiva pod povrchem

• kondenzace vodních par na prochlazené fasádě

• subvence vody do stavebních konstrukcí z mokrých stavebních postupů

Projekt ideálních sanačních metod závisí především na původu vlhnutí. Hlavním důvodem bývá prosakování a vzlínání vlhkosti do zdiva a omítek.

Idealní výsledek sanace vlhkosti získáme správnou kombinací sanačních metod:

• zastavení vzlínání vody ve zdivu instalací izolace do spáry

• zastavení nebo redukce vzlínání vody instalací chemické clony (injektáží)

• omezením vzlínání vody ve zdivu působením stejnosměrného proudu (elektroosmózou)

• odtahem vlhkého vzduchu přirozeným či řízeným odvětráváním

• realizací povrchových úpravy napomáhající zvýšenému odpařování vlhka

Alternativní doplňujícími prevencemi jsou stavební opravy poškozených konstrukcí, technické opravy narušených instalací a opravy a údržba nefunkčních či zanesených okapů, instalací drenáží a vykonání terénních úprav v blízkosti objektu.

Prevence proti hromadění vzdušné vlhkosti je celkem snadná - větráním a vytápěním prostoru a zapojením odvlhčovačů přístrojů pracujících na základě adsorpce nebo kondenzace(komnpresory..).

S nadměrným vlhkem je spojená i míra případného zasolení, neboť vodou rozpustné soli jsou ve stavebních látkách šířeny ve formě vodního roztoku. Nadměrné množství solí ve zdivu a v omítkách poté stoupá vlhkost.

Soli uzavírájí póry na vnějšku, a tím zabraňují přirozenému odpařování vlhkosti. Když množství soli ve vodním roztoku překročí dannou mez, vzniká jejich krystalizace, jenž zapřičiňuje poškození porézních materiálů, především omítek.

Nejobvyklejší soli, zapříčiňující narušení zdiva a omítek, jsou sírany, chloridy a dusičnany. Sírany vnikají do zdiva hlavně z půdy, eventuelně s dešťovou vodou, chloridy jsou obsahem zimních posypů silnic a dusičnany vnikají do objektů z fekálií či hnojiv.

Dohromady s šetřením vlhkosti je nutné zajistit ohledání a odhad zasolení. Je nereálné zabývat se tuto problematiku pouze z dat vizuálního ohledání, ale je nutné najít korektní typ obsažené soli, její obsah v určitých místech objektu. Když hodnoty salinity převyšují danné limitní hodnoty, je nezbytné přistoupit k úkonům na snižení ničivého účinku solí.

Snížení množství solí (odsolování) se dělá většinou mechanickou likvidací výkvětů z povrchu fasád. Takový druh odsolování ale neumí odstranit soli nacházející se uvnitř objektů a tak po určité době dochází k návratu výkvětů. Jiná možnost je vybourání nejkontaminovanějších míst konstrukce. Tato destruktivní možnost odsolování je při obnově historických památek a jejich fasád zcela špatná a měla by být na posledním místě z možností.

Jiným postupem, jak omezit množství solí je odsolování pužitím adsorpčních obkladů a omítek, kde po zvlhčení povrchu je přidán obklad nebo omítka. Vodou rozpuštěné soli jsou kapilárami vedeny do sorbentu, který je nakonec sundán.

Dalším možností snižování vlhkosti a odsolování je nasazení tzv. sanačních omítek. Během rekonstrukce historických památek a fasád je jejich nasazení značně sporné a zpravidla se nedosahuje zamýšleného výsledku. Z toho důvodu by se sanační omítky při rekonstrukcích historických fasád měly aplikovat naprosto zřídka a jen když není jiná možnost.

Narušení fasád biologickými organizmy, většinou bakterie, řasy, houby, či lišejníky, se především vyskytuje na navlhlých fasádách nikoli jen historických objektů, ale mnohdy i na nově zateplených fasádách.

Důvodů narušování fasád biologickými organizmy je mnoho. Ale hlavním důvodem "zahnízdění" těchto organizmů je neustálá vlhkost fasády, zapříčiněná kupříkladu kondenzací vlhkosti na studeném povrchu fasád. Neméně důležitá okolnost je i otázka nasákavosti povrchu fasády.

K zastavení narušování fasád biologickými škůdci je především nutné zlikvidovat veškeré působení, které podporuje výskyt organizmů na fasádě, především vysokou vlhkost.

Konkrétní likvidace mikroflóry je se dělá aplikací správných pesticidů, takových, co fungují proti bakteriím (baktericidy), proti houbám (fungicidy) a proti řasám a lišejníkům (algicidy). Pesticidní roztoky jsou nanášeny na exponované povrchy po předcházejícím mechanickém očistění danných povrchů od viditelných částí mikroorganizmů. Další možností je přidružení do fasádních nátěrových hmot.

Následující poškození, co se často vyskytuje při rekonstrukcích historických fasád, jsou trhliny. Správná lokalizace důvodů vzniku trhlin je základem jejich úspěšné sanace.

Hlavní otázka lokalizace vzniku trhlin je, zda jde o elementárně konstrukčně podmíněné trhliny, které se druhotně projevují na povrchu fasády, nebo jde jen o omítkou podmíněné trhliny, případně oba druhy.

U konstrukčně podmíněných trhlin je nezbytné zjistit, zda-li jde o lokální poškození podkladní konstrukce, jenž nemá větší vliv na statiku objektu, či jde o závažnější statické změny nosných konstrukcí, které byly zapříčiněny změnou polohy, tvaru či objemu konstrukce po nanesení omítky.

Ať tak, či tak, je nezbytné zjistit, zda-li jde o změny v konstrukci jednorázové a stabilizované či se změny opakují a jsou aktivní. Důvody zrodu omítkou podmíněných trhlin je nutné spatřovat v provádění omítky nebo v jejím materiálu.

K hlavním typům omítkou podmíněných trhlin patří:

• kapsové trhliny – jsou to krátké, většinou vodorovné trhliny ddlouhé 100–200 mm, jenž se vytváří ještě plastické omítce

• smršťovací trhliny – síťovité trhliny, jenž se vytváří buď při rychlém vyschnutí povrchu omítky nebo při následném vysychání povrchu

• trhliny z přebytku pojiva – krátké vlasové trhliny, které se objevují pouze v povrchu omítky a jsou způsobeny použitým materiálem a druhem jeho použití.

K trhlinám podmíněných kombinovaně konstrukcí a omítkou náleží:

• rohové trhliny – přecházející diagonálně na rohy pravoúhlých otvorů

• spárové trhliny – produkující pravidelný obrazec prokreslující proces ložných spar zdiva do povrchu omítky.

Během výběru druhu sanace trhlin je nutné vzít v potaz, aby navržený způsob především zajistil stálé vyplnění trhlin či jejich přemostění. Pro volbu korektní sanační metody při opravách dobových fasád je třeba provést ještě další testy:

• pevnosti stávající omítky

• nasákavosti omítky

• přídržnosti jednotlivých vrstev

• odolnosti proti odtržení

• zjištění druhu stávajícího nátěru

• přídržnosti nátěru.

Rekonstrukce omítaných fasád

Omítka fasády historického objektu je nikoli jen zdrojem kulturně historického poučení stavebního vývoje stavby, potvrzením technické dovednosti v dané době, ale i důležitou součástí architektonického díla.

Z technického pohledu je omítka nanášena na zdivo, aby je kryla před vnějšími povětrnostními vlivy. Historické fasádní omítky byly zpravidla na základě vápenného hydrátu a byly celkem často opravovány.

Když je omítka narušená a nesplňuje svou protekční a designovou funkci, měla by se obnovit. Když jde o omítku historické fasády, je nutné vzít v úvahu, že z pohledu památkové péče je potřeba dochovat v maximální možném stupni originální hmotu historické omítky. Pouze ve vyjímečných případech je možné přistoupit k její celoplošné náhradě omítkou novou.

I v případě, že nová omítka bude mít identické složení jako omítka historická, není a nemůže být z pohledu památkáře ekvivalentní náhradou omítky původní.

Stárnutím nastává v omítkách k degradaci pojiv a ke ztrátě pojivosti. Když chceme historickou omítku zachránit, je nutné navrátit do její struktury pojivo, zaplnit vzniklé dutiny a zacelit trhliny. U vápenných omítek, které vídáme na historických fasádách většinou, se nejlépe k tomuto záměru nejlépe hodí opakující se aplikace vápenné vody.

Za předpokladu, že prvky fasádní omítky jsou natolik degradované, že jejich záchrana je téměř nereálná nebo dokonce úplně chybí, měla by být původní dochovaná historická omítka sanována a ztracená omítka doplněna novou omítkou identického složení.

Nová omítka by zároveň měla vykonávat tyto požadavky:

• spojení s původními materiály bez jejich narušení, a to i v případě jejího potenciálního odstraňení

• zachování původní struktury – druhu pojiva, zrnitosti plniva, počet vrstev omítky a eventuelně její barevnosti

• dostatečná rezistence proti povětrnostním vlivům

• maximální paropropustnost směrem ven.

Je nezbytné zopakovat, že užití průmyslově vyráběných omítek při obnovách historických fasád může z důvodů obsahu nevhodných pojiv a dalších přísad zapříčinit vážné poškození historického zdiva.

V neposlední řadě, proč by se průmyslově vyráběné omítkové směsi neměly při rekontrukci památek nasazovat, je, že v nich jsou obsaženy na rozdíl od starých omítek příliš drobné frakce plniva a bývají často vnitřně hydrofobní, což zabraňuje kupříkladu aplikaci vápenného nátěru.

Pro nátěry historických fasád platí stejné postupy jako pro obnovu historických omítek. Měly by být udržovány, obnovovány a prováděny stejnými postupy a materiály, jaké byly používány v době jejich vzniku.

U starších omítek jde vždy o vápenný nátěr, u omítek mladších z přelomu a počátku 20. století se může jednat i o nátěr silikátový. Vápenné nátěry mají řadu výhod a znaků, které další druhy nátěrových materiálů nemají.

Jedná se například o vysokou prodyšnost, dobrou mechanickou odstranitelnost a konzervační účinnost. Mimo toho mají vápenné nátěry i estetické vlastnosti, které je činí v památkové péči nenahraditelnými – vzezření, barevná škála a typ stárnutí.

Současně vitalita vápenných nátěrů provedených na kvalitních podkladech je srovnatelná s životností soudobých nátěrových materiálů.

Renovace tvrdých cementových omítek

Tvrdé cementové omítky se objevují například na stavbách vzniklých z počátku 20. století, a to ve dvou různých formách. Původní je strukturní dvouvrstvá omítka škrábaná, jinak také stříkaná, pro kterou se dnes často používá jméno břizolit.

Dalším druhem je omítka napodobující svým vzhledem kámen, obvykle žulu, pro kterou se používají různé názvy – teracová omítka, teraco, umělý kámen, kamenná omítka, kamenina.

Oba druhy cementových omítek náleží do kategorie omítek pohledových, kde se uplatňuje jejich vlastní barevnost a vnitřní i vnější struktura.

Poněvadž povrch těchto omítek neopbsahuje povrchový nátěrem, je výkon jejich místních oprav velmi náročný. Místní oprava škrábaného břizolitu je i při přípravě podle analýzy shodné směsi vždy viditelná.

Obnova stříkaného břizolitu je většinou snažší, v případě, že se přestříkání aplikuje na ucelenou ohraničenou plochu. Oprava omítek teracových je velmi náročná a jsou nezbytné znalosti práce s plastickým materiálem, tak i znalost kamenických postupů opracování materiálu. Z toho důvodu je správné pověřit takovou opravou kameníka či štukatéra, který má praxi se zpracováním teraca.

Je nutné připomenout, že když děláme údržbu nebo opravu pohledové omítky na památce, je použití krycího nátěru na její povrch devastující, a proto nevhodné.

Obnova a nátěry režných fasád

Lícové zdivo z kamene, cihel, tvárnic nebo zdivo obložené obklady z cihelných pásků, kamenných či keramických obkladů pouze s upraveným lícem spár se u nás v ČR sice nevidí tak často jako fasády, u kterých je nosné zdivo vybaveno ochrannou vrstvou tvořenou omítkou či barevným nátěrem.

Přece však se s ním můžeme setkat na spoustě památkově chráněných objektů středověké architektury nebo na budovách historizujících slohů z přelomu 19. a 20. století, ale i na některých stavbách moderní architektury, co vznikaly ve 20. a 30. letech minulého století.

Zatímco stav materiálu zdiva odolává zubu času pomaleji, má spárovací hmota nižší pevnost než zdící materiál, větší nasákavost a podléhá opotřebení daleko dříve.

Opravy spár jsou u lícového zdiva dělány většinou stejně často jako jeho čistění. Po mechanickém očistění povrchu zdiva (za sucha či mokra) od nečistot a usazenin se realizuje oprava spár dle postupu a pravidel níže..:

• narušenou spárovací hmotu je třeba odstranit až na pevné jádro

• spárovací malta se doplňuje po líc zdícího materiálu či obkladu, zvláště při dolním okraji spáry

• spárovací malta by měla obsahovat plnivo zrnitosti odpovídající přibližně jedné třetině tloušťky spár

• spárovací malta by měla odolávat mrazu, dešti a v případě objevení jejich přítomnosti i solím

• pevnost vyzrálé spárovací malty musí být mnohem nižší, než je pevnost materiálu zdiva

• spárovací malta pro nasákavé materiály by měla mít podobnou nasákavost, roztažnost a pružnost.

Spárování se realizuje především ručně pomocí spárovacích lžic různých tvarů a šířek. Finálně lze u porézních materiálů provést transparentní ochranný hydrofobní nátěr.

Barevnost historických fasád

Mluvíme-li o barevnosti fasády, je nutné říci, že omítané plochy natřené barevným nátěrem tvoří pouze část architektonického celku fasády.

Dalšími členy, jejichž barevnost participuje na barevné kompozici a celkové vizáži průčelí, jsou – střecha, výplně otvorů, sochařská výzdoba, kamenné prvky, pokud jsou instalovány bez další povrchové úpravy, a další doplňky.

Při určování barevnosti všech míst a členů fasády je nutné především vybrat správné materiálové a technologické řešení.

Rozhodnutí konkrétního tónu nátěru fasády či barvy nátěrů dveří či oken je z tohoto důvodu méně důležitá a jejímu rozhodnutí je mnohdy věnována větší publicita než rozhodnutí, zda omítka či kamenné prvky budou představovány jako pohledové nebo natřeny fasádním nátěrem, nebo zda fasádní nátěr bude monochromní nebo vícebarevný.

V časech minulých bývaly fasády jednobarevné i vícebarevné ve stejnou dobu. Pro některá časová období je nicméně jednobarevnost natolik charakteristická, že je nutné ji brát jako důležitou součást historie.

To platí nikoli jen pro většinu barokních staveb, ale také pro stavby historizujících slohů z přelomu 19. a 20. století. U daných staveb je aplikace vícebarevného nátěru, když není přesně doloženo stratigrafickým průzkumem nebo historickým dokladem, zcela nepřípustné.

Výběr určitého odstínu nátěru historické fasády by měla být vždy projednána s příslušnými památkáři. Je nepřijatelné, aby barevnost objektu stanovil laik – třeba vlastník nebo nepoučený projektant.

Nakonec musíme zdůraznit fakt, že podle § 103 odst. 1 písm. e) a § 104 odst. 2 písm. p) stavebního zákona vyžaduje údržba či obnova fasády nemovité kulturní památky, a to i obnova jejího nátěru, ohlášení stavebnímu úřadu. K ohlášení se připojí závazné stanovisko dotčeného orgánu státní památkové péče vydané podle § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Druhy používaných fasádních omítek

• Fasádní akrylátová škrábaná omítka

• Fasádní akrylátová rýhovaná omítka

• Silikátová fasádní omítka se strukturou škrábané omítky

• Silikátová fasádní omítka se strukturou rýhované omítky

• Fasádní silikonová škrábaná omítka

• Fasádní silikonová rýhovaná omítka

• Fasádní hybridni omítka na bázi silikonových pryskyřic se škrábanou strukturou

• Disperzní jemnozrnná škrábaná fasádní omítka zesílená siloxanem

• Barevná dekorativní kamínková fasádní omítka

V současnosti je k dispozici množství fasádních nátěrových látek v celé škále barev.

Výběr barevnosti fasád objektu proto není až tak jednoduchý úkol, jak by se na první pohled mohlo jevit. Plochy stěn by měly být sladěny s barevností střechy, oken, dveří, zábradlí, stínících systémů či jiných doplňků.

Důležité je i sladění detailů fasády (šambrán, nik, soklu a podobně) s barvou stěn.

Druhy materiálů pro fasádní nátěry:

• Akrylátový fasádní nátěr - ideální pro betonové stavby (panelové domy..)

• Silikátový fasádní nátěr - používá se hlavně na starší domy a historické fasády

• Silikonový fasádní nátěr - univerzální odolný nátěr, ideální pro většinu fasád

• Siloxanový fasádní nátěr - nátěr pro velmi namáhané stavby(prach, smog, vliv počasí)

• Elastický hybridní fasádní nátěr - používá se k zacelení mikrotrhlin před hlavním nátěrem

Materiály pro povrchovou úpravu fasád se dělí do dvou skupin:

• Nástřikové látky, které jsou nanášeny stříkací pistolí

• Fasádní barvy, které nanášíme štětcem, válečkem nebo hladítkem

Pro většinu majitelů nemovitostí je čistá a umytá fasáda důležitá pro komerční zhodnocení budovy. Jedná se především o hotely, penziony, kancelářské budovy, polyfunkční objekty a domy v památkové péči.

Některé budovy - respektive jejich fasády a pláště jsou architekty navrženy tak, že dopředu předpokládají časté a pravidelné mytí. Jsou to budovy obkládané kachličkami, plastovým obložením a jinými podobnými materiály, které umožňují dokonalé umytí fasády.

Péče o střešní krytinu, venkovní dlažbu, či fasádu domu však není jen věc prestiže nebo estetického dojmu, ale zejména klíčem k dlouhé životnosti!

Používáme profesionální vysokotlaké čističe značky Kärcher se velkou možností příslušenství, jako jsou nejrůznější čisticí nástavce, trysky, nastavitelné tlakové hadice a podobně. Tlakové parametry těchto zařízení a nastavitelné tlakové hadice umožňují rychlé a bezpečné mytí z hlediska výškových prací - čerpadlo má dostatečný tlak při provozu ze země - netahá se nahoru do výšky.

Pro Vaši fasádu vždy vybereme a aplikujeme ideální a nejlepší přípravek a způsob mytí a čištění.

Čištění tlakovou vodou umožňuje dokonalé odstraňování různých nečistot a odolných skvrn z náročných povrchů. Vysokotlaký čistič má zabudovanou rotační trysku, díky které je čištění rychlejší a efektivnější. Uspokojíme náročné požadavky našich klientů, protože se postaráme o běžné čištění zahrady, domu, jako je čištění chodníků, fasády, bran, dlažby, grafity, ale také např. zahradního nábytku. K dispozici máme větší a menší stroj, v závislosti na rozsáhlosti potřeb a požadavků našich zákazníků i s ohřevem na naftu.